sobota 8. března 2014

Pár životně důležitých formulací

Vnímám v podstatě odmala, jak mnoha lidem dělá problém několik zásadních zaříkadel: prosba, poděkování, ale hlavně omluva. Jsou to životně důležité formulace (vyznání lásky je snad kapitola sama o sobě, proto jí pro tentokrát pominu).

Co se týče naší kotliny, lze si jednoduše všimnout, jak lidé alespoň utíkají k substantivním vyjádřením jako „díky“ nebo poslední dobou třeba v situacích jiného typu také „gratulace“, a to aby se vyhnuli původnějším (a poněkud přímějším) slovesným podobám, které jdou z úst přece jen hůře: „děkuju“, „gratuluju“, neřku-li „děkuju TI“, „gratuluju TI“. Tímto stylem se místo „omlouvám se“ nebo „promiň“ začne říkat „omluva“!

Ze slovesa „prosím“ se stala v určitých kontextech vlastně částice, takže to většinou českým mluvčím problém v okamžiku promluvy až tak nedělá (horší je ta fáze dostávání se k tomuto slovu a někdy rádoby nenápadné snahy ho obejít).

Zdroj ZDE
Otázkou je, zda je to komické či spíše tragikomické, ale většina populace – alespoň jak se zdá mně – neumí užívat životně důležité formulace, jelikož je poškrábaná mechanismy vadné výchovy, jež dědíme už několik generací. Všichni jsou z velké části výsledky výchovy svých rodičů. Mnozí z těchto rodičů se nedokázali v rámci domnělé potřeby autoritativnosti (jak jim to vštípili jejich rodiče) svému dítěti omluvit, dostatečně ho prosit či mu děkovat. Aby se něco změnilo, je třeba více zavádět výchovu typu „rovný s rovným“, nikoli živit přežitý styl výchovy založený na rodičovské nadřazenosti a neomylnosti. 

7 komentářů:

  1. Myslím, že nejlépe problém vystihují poslední tři slova z Tvého článku "nadřazenosti a neomylnosti".
    "Problémová" slova, která jsi zmínil, mají blízko k vyjadřování jemných citů (především sounáležitosti s druhými a úcty k druhým) a Systém vychovává svoje řetězové články v opačném duchu - k vyjadřování odtržitosti od druhých a k nedůvěře ke komukoliv (všichni jsou přece především konkurence, dále hajzli a když ne reální, tak alespoň potencionální zločinci, na které je si třeba dát majzla). Pokud projevíme náznak toho, že se nevnímáme jako nadřazení nebo neomylní, pak zcela jistě nebudeme úspěšní v kariéře. A kariéra je dnes synonymem pro Život, tudíž - zpackáme si život.
    Z toho mi logicky vychází, že záleží na tom, co mluvčí především považuje za Život. Zda úspěšnou kariéru nebo dar Bytí. Pokud to první, bude tendence nahrazovat "změkčilá" slova a fráze těmi "hranatými" (u mladších generací - hustými) - např. "soráč". Pokud to druhé, nemá žádné pocity studu či jiné nepatřičné emoce při vyslovení např. "omlouvám se Ti/Vám" z očí do očí.
    Zcela evidentně je to o výchově, jak píšeš. A tady je ten kámen úrazu, protože nejde jen o výchovu rodičovskou, ale předkládání nebo lépe vyjádřeno - předhazováním ideálu moderního člověka všemi médii a školním systémem. Je to o lavině informací, která se hrne do hlav mladé a tudíž morálně a mentálně tvárné generace ze všech stran a vlastně každou minutu od probuzení až po usnutí a tím pádem i značnou část spánku, kdy mozek informace z toho dne zpracovává - a to je jeden z nosných pilířů, na kterých je manipulace založena, protože jí nelze vědomě běžně ovlivňovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale, děkuju! :-)

      Vystihl jsi to skvěle. Nemám co dodat, tak se budu pitvat ještě chvilku ve formě :-): To "sorry", potažmo otřesné "soráč", je taky kapitola sama o sobě, to jsem nějak nevědomky vynechal. :-)

      A ještě jsem zapomněl dodat, že samozřejmě "díky/dík" nepovažuju za špatné, když jde o "maličkosti", záleží na kontextu. :-) A spojení "díky moc", byť ho používám, je vlastně divné, něco jako "rohlíky moc", protože dík je normálně počitatelná substance, i když taky někdy něco jako částice. :-)

      Vymazat
  2. Máš pravdu.
    Často si pripomeniem ako Anastázia hovorila o svojom dedovi, že keď prišiel, pokľakol pri nej a pozdravil ju ako princeznú. Rovný s rovným, vzťah úcty. - Ja mám ešte výhradu aj ku tvaru slovesa v rozkazovacím spôsobu napr. to promiň. Povedať promiň, je rozkaz. - No teda kam sme došli.? :-/ Práve v Anglicku sa mi páčilo, keď si chcel niečo napríklad u stolu dostať, alebo aby ti niekto niečo podal, vždy je formulácia "Mohol by si mi prosím podať ..." /Could you... B

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, něco na tom je. I u sebe si občas všímám, že mi tahleta - přesně jak napsal Michal v komentáři - vyjádření jemných citů jdou hůř z úst. Jako by tam kdesi ve mně byl nějaký blok, něco jako firewall, který automaticky ztěžuje vyjádření jako "omlouvám se Ti, mám Tě rád"... atd. Už jsem to vcelku úspěšně překonal, ovšem už jen skutečnost, že něco takového vůbec existuje, je dost na pováženou.

    OdpovědětVymazat
  4. A Patriku,
    nepatří do tý serie problémovejch slov i PŘÁNÍ? Proto Vám všem přeju, krásný, jarní svátky. Matěj

    OdpovědětVymazat